Vánoce, vánoce přicházejí......

VZKAZNÍČEK

TOPlist

 Vánoce, vánoce přicházejí...... 

 Toplink - katalog odkazů 

 CZIN.eu

CatRank JyxoRank - svatecni.webgarden.czJyxoRankS-Rank - svatecni.webgarden.czS-Rank

RSS

RSS

Vánoční povídka

Děti vstávat, zazněl hlas tety v sirotčinci. Chlapci si dnes vemou na starost uklízení dvorku a děvčata pomůžou tetě v kuchyni s pečením vánočního cukrovi. Za dva týdny tady máme vánoce, tak ať je to tu pěkné a voňavé co řikáte děti?
Malí caparti se na důkaz souhlasu rozkřičeli jeden přez druhého a okamžitě tetu zaplavili otázkama: Přijede Santa i k nám, když je nás tady tolik? Jak pozná Santa, kdo byl hodný a kdo ne? Kdo připraví Santovi mlíčko a sušenku? A bude mu stačit jen jedna sušenka?
Tak a podobně děti volali a vychovatelka trpělivě odpovídala. Bylo jí těch capartů líto.
Vždyť až na pár vyjímek tady byli děti které nikdy nepoznali vánoce v kruhu rodinném. Tyto děti neměli vánoce jako ostatní děti, kteří prožívali tento čas obklopeni rodiči, prarodičí a mnohdy
i tetičkami a strýčky u bohatě prostřeného stolu a s krásně nazdobeným vánočním stromečekem, pod kterým se vršily mnohé dárky. Tito děti měli vánoce chudé a skromné.
Ve velké jídelně si děti sami zdobili stromeček různýma mašlema, papírovýma řetězama a vločkama  které si sami vystříhali a vyrobili z papíru. Jejich stromeček nezářil a nesvítil jako u jiných dětí.
Ani večeře nebyla bohatá. Podávalo se k ní kousek vařeného hovězího masa s bramborem a pudink. Každé děcko pak dostalo pár kousků cukroví. Pro děti to ale byla veliká hostina, kterou neměli během celého roku a tak se náramě těšili.
Jak si tak o tom všem  vychovatelka přemýšlela, najednou si vzpoměla, že má pro malého Jana novinku, která ho jistě
potěší. Vzala si malého, černovlasého klučinu s modrýma očima  a andělským výrazem ve tváři na klin.
Clapec jí objal a přitulil se k ní. Jeníku, jestlipak víš, ze ty s námi na vánoce už nebudeš?
Chlapec zvedl vylekaná modrá kukadla, ve kterých se zaleskly slzy.
Teto, vy mě tu už nechcete? To teď půjdu do jiného domova k jiným tetám a dětem? Začal natahovat. Ale kdepak, pamatuješ jak tady před pár dny byli ti hodní lidé, co přinesli dárky dětem?
Chlapec horlivě zakýval hlavou. Bodejď by si nepamatoval, vždyť od té hodné paní dostal duhovou kuličku,  kterou od té doby nosil neustále při sobě. Tak ti hodní lidé, pokračovala teta, se rozhodli, že tě na vánoce vemou k nim domů a kdo ví, možná u nich už budeš moci zůstat na stálo.
Chlapec nevěřícně koukal na tetu a horlivě přemýšlel o slovech, které právě slyšel. A teto, to tam u nich budu úplně sám? A to už vás tady nikoho ani neuvidim?
Víš Jeníku, ti lidé nemají děti a tak se rozhodli, že si jedno vemou za své a ty ses jim moc líbil. Jsou to hodní lidé a jistě pro tebe
udělají krásné vánoce a když je hezky poprosíš, tak ti jistě dovolí  strávit nějakou tu chvilku i tady s dětma.
Chlapci se ta představa začínala líbit a už horlivě přemýšlel, jak to asi všechno bude. Tu ho napadlo, že vlastně pro ně nemá připravený žadný dáreček. Sklouzl z tetinýho klína a pomalu se loudal ke své postýlce,  kde pod dekou usilovně začal přemýšlet.
Od toho dne s malým Janem nic nebylo. Vyhýbal se dětem a sedával sám v pokoji, kde neustále něco pod dekou
kutil.
Děti byli z prvu zvědavé a tak na něj útočili s různýma otázkama, ale když se nic nedozvěděli, nechali  ho nakonec být. Chlapec byl ale čím dál víc zamlklejší. Dokonce i pohubnul. Nikdo ale neměl ponětí co se s ním děje a tety si už začínaly dělat starosti. Ještě aby nakonec byl nemocný. Kdo ví, jestli by ho potom ti lidé ještě chtěli.
Na štedrý den se malý Jan nikým nepozorován vytratil s papírovou krabicí. Celé dopoledne ho nikdo neviděl a ani pro samou práci a vánoční nervozitu nepostrádal.
Pak ale nadešla chvíle, kdy si pro Jana přijeli. Po Janovi se ale slehla zem. Nikdo o něm nic nevěděl. Nikdo ho nevidél. Začali ho hledat, ale marně. Clapec nebyl k nalezení. Návštěva  začínala byt netrpělivá.  Už to vypadalo, že odejdou bez chlapce, když vtom se ozval hlásek.  Tady je!!!  A skutečně, chlapec spal schoulený v ložnici u okna za závěsem. V ručce třímal malou sošku andělíčka a
vedle něj se povalovaly korálky. Teď bylo jasné, proč  se poslední dny schovával a proč dokonce i zhubnul. Vyráběl dárky. Soška byla vyrobena z chleba, který si chlapec schovával už od tak skromné večeře a korálky byli zase z hřebíčků, šípků a z chlebových kuliček.
V tom se Jan pohnul a oteřel nejprve jedno oko a po té i druhé a chvily přemýšlel, kde je.
To už se kolem něho všichni schromáždili. Teda tys nás vyděsil. Celý den tě hledáme. Hubovala ho teta. Jan se zastyděl a chvíly mlčel. Pak jí ale objal a podal jí korálky. Ty jsi moje nejmilejší teta.
Po té se obrátil k návštěvě a podal jim sošku andělíčka.  To jsem udělal pro Vás, aby jste mě měli rádi  a s otázkou v očich pohlédl ženě do tváře. Ta malého objala a z očí jí ukáplo pár slz. V ten moment bylo vše odpuštěno.
Vánoční oslavy mohly začít. Janovo noví rodiče se rozhodli, že zůstanou chvíly s ostatníma dětma, aby se Jan mohl rozloučit a aby nepřišel o poslední vánoce v sirotčinci. Všichni se sešly u stromečku, kde se zpívalo a tancovalo. Všichni dostali skromné dárky a měli radost. Pak už zbývalo jen se rozloučit.
Nakonec Jan všem zamával a odjel do nového domova.
Jeho nový domov byl velký, pěkně zařízený. Ve dveřích je přivítal chundelatý pes, který Jana na uvítanou olíznul a usměvavá služebná, která ho pohladila. Maminka ho zavedla do jeho pokoj. Pane jo, ten byl ale velký a krásný. Jan nemohl ani uvěřit, že je
celý jeho. Neměl ale čas si ho prohlédnout, když vtom zaslechl cinkání zvonečku. Maminka ho vzala  za ruku a společně vešly
do tmavého pokje,  kde uprostřed zářil krásně ozdobený stromeček. Chlapec zůstal ohromeně stát a jen zíral na tu nádheru.
Ješte nikdy neviděl nic tak krásného. Pak tatínek rozsvítil a Jan uviděl pod stromečkem spoustu balíčků.
To všechno je pro tebe, řekl tatínek. Společně pak rozbalili jeden dárek po druhém. V balíčkách bylo oblečení, knížky, bubínek, káča, kuličky a úplně vzadu byl schovaný veliký medvěd. To už ale byl Jan pod tíhou všech dnešních zážitků tak unavený, že se mu zavírala očíčka. Tatínek ho odnesl do jeho
nového pokoje, maminka ho uložila a začala mu vyprávět pohádku. Tou dobou ale už malý Jan spal a zdálo se mu o andílcích o stromečku a hvězdičkách. Tak zčal jeho nový život.

                       

28.11.2013 20:18:53 - : Nehleděla bych ani tak na chyby, korekturu by autorce udělal kdokoliv, pokud sama není nadaná na pravopisnou stránku, ale po stránce slohové a obsahové je to dokonalé. Smekám a přeji hodně štěstí. Sama mám adoptovaného brášku a po pravdě??? Jsou to první Vánoce, které budou tak nádherné....

03.11.2010 17:48:27 - Jana: Myslím, že by autorka příspěvku měla někoho požádat o korekturu, než něco takového uveřejní. V každé větě minimálně dvě hruby na úrovni žáka 3.třídy.Je to docela škoda.
26.10.2008 12:38:39 - Bublina: Smutné, ale moc hezkésmileysmiley